Horské gorily

Horské gorily jsou poddruhem goril východních. Jedná se o druhého největšího primáta na světě. V tomto článku se dočtete podrobné informace o jejich druhu, chování, stravě, reprodukci a dalších aspektech jejich života. Pokud se pak budete chtít s nimi sami setkat ve volné přírodě, umíme to zařídit za výhodné ceny od místní cestovní kanceláře. Podívejte se na konkrétní informace o tom jak gorilí pěší safari probíhá na stránce Trek za gorilami.

Horské gorily – základní údaje

NÁZEV: Gorila horská
VĚDECKÝ NÁZEV: Gorilla beringei beringei
TYP: Savci
STRAVA: Všežravec
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA V DIVOČINĚ: 35 let
VELIKOST: Výška ve stoje: 170 až 200 cm
VÁHA: 150 až 200 kg samci, 70 až 110 kg samice
VELIKOST VE SROVNÁNÍ S LIDMI:

Na Zemi zbývá asi tisíc horských goril a asi polovina žije v lesích pohoří Virunga ve střední Africe. Gorily horské jsou poddruhem gorily východní (Gorilla beringei). Jak jejich jméno napovídá, žijí v horách v nadmořských výškách mezi 2 500 a 4 000 metry nad mořem.

Aby zůstaly v horách v teple, mají horské gorily delší chlupy než jejich východní nížinné sestřenice, gorily Grauerovy (Gorilla beringei graueri). Bývají také o něco větší než jiné gorily a mají kratší ruce.

V hustých lesích střední a západní Afriky nacházejí tlupy horských gorily dostatek potravy pro svou vegetariánskou stravu.

Zachování horských goril jako druhu

Horské gorily žijí na zelených vulkanických svazích Rwandy, Ugandy a Demokratické republiky Kongo – v oblastech, které zažily a někde ještě zažívají mnoho lidského násilí, ze kterého gorily nevyvázly bez úhony.

Ztráta jejich přirozeného životního prostoru je pro ně hlavní hrozbou: zemědělství, nelegální těžba a ničení lesů pro výrobu dřevěného uhlí znehodnotily jejich stanoviště. Občas se chytí do pastí nachystaných k odchytu jiných zvířat na maso.

Hrozbu představuje také změna klimatu: gorily jsou adaptivní a přesouvají se do vyšších nadmořských výšek, aby se přizpůsobily teplejším teplotám, ale tyto oblasti s podmínkami vhodnými pro jejich život jsou stále menší.

Další hrozbou je také přenos nemocí od lidí. Většina horských goril je navyklá na lidskou přítomnost kvůli turistickému průmyslu, a přestože existují přísné hygienické protokoly a dotýkat se goril je zakázáno, nemoc se může i tak na ně šířit.

Mezinárodní unie pro ochranu přírody, která stanovuje stav ochrany druhů, změnila v roce 2008 jejich stav z „kriticky ohrožených“ na „ohrožené“, protože se v předchozích letech jejich počet díky velkému úsilí ochránců přírody o něco zvýšil. Vědci však varují, že by mohli rychle sklouznout zpět do kritického ohrožení.

Co horské gorily jedí?

Gorily jsou největší primáti na zemi a ke svému přežití potřebují velké množství stravy.

Samci spořádají za den až 34 kg rostlinné potravy a samice až 18 kg. Přitom nevypijí mnoho vody. Vodu získávají především z pevné stravy a z ranní rosy na ní vytvořené.

Gorily se drží převážně vegetariánské stravy. Vědci zaznamenali až 140 různých rostlinných druhů, které gorily jedí. Jedná se především o různé kořeny, stonky, bambusové výhonky, některé trávy, listy, ovoce, divoký celer a dužinu některých stromů.

Horské gorily rády svou stravu střídají a kombinují. Po té co se dostatečně nabaží jednoho druhu výhonku se přesunou na jiný, proloží to kořínkem, ovocem a tak dále. Vědí že pestrá strava je základem zdraví 🙂

Jejich příbuzné, gorily nížinné, mají chuť také na termity a mravence a rozbíjejí otevřená termití hnízda, aby jedli larvy. Občas nepohrdnou i šneky. U gorily horské je toto také možné, a ne příliš časté.

Horské gorily a jejich sociální chování

Gorily dokážou šplhat po stromech, ale obvykle se vyskytují na zemi ve společenstvích do 30 jedinců. Tyto jednotky jsou organizovány podle fascinujících sociálních struktur. Jednotky vede jeden dominantní, starší dospělý samec, často nazývaný stříbrný hřbet (silverback) kvůli pásku stříbrných chlupů, které zdobí jeho jinak tmavou srst. Jednotky také zahrnují několik dalších mladých samců, některé samice a jejich potomstvo.

Vůdce organizuje aktivity jednotky, jako je stravování, hnízdění na noc a pohyb v domovském prostoru o rozloze několika až několika desítek čtverečních kilometrů.

Občas alfa samec předvede ostatním působivé ukázky své fyzické síly. Může stát vzpřímeně, házet věcmi, provádět agresivní útoky a bušit se do obrovské hrudi a přitom vypouštět děsivý řev. Navzdory těmto projevům a velké fyzické síle zvířat jsou však gorily obecně spíše klidné a neagresivní, pokud se necítí ohroženy.

Když přijde odpoledne, je čas na rodinu. Dospělí si staví hnízda a v klidu se pasou a odpočívají spolu, zatímco si mláďata hrají. Takové okamžiky odhalují pouta, která se v gorilích rodinách vytvářejí, zejména mezi matkami a dětmi. Novorozené gorilí mládě si vytvoří velmi blízký vztah ke své matce – jen málokdy se od ní na další tři až čtyři roky odchýlí o víc než pár kroků. Gorilí mláďata se učí napodobováním, podobně jako lidské děti, ale gorilí mláďata se vyvíjejí a osamostatňují rychleji. Zhruba v šesti měsících dokážou chodit a zhruba po roce a půl může mládě gorily následovat svou matku na krátké vzdálenosti pěšky. Zanedlouho pak budou prozkoumávat okolí, lézt po stromech a hrát si.

Komunikace horských goril

Gorily komunikují různými způsoby, včetně výrazů obličeje, zvuků, držení těla a gest. Je známo, že vydávají nejméně 22 různých zvuků, aby sdělili různé pocity. To zahrnuje hravý smích, krátké štěkání když jsou mírně znepokojeni nebo zvědaví, vyděšené výkřiky když jsou v ohrožení a dokonce i říhání spokojeností 🙂

Často se zdraví vzájemným dotykem nosů a někdy si dokonce dají i uklidňující objetí.

Naopak, aby zastrašili soupeře, gorilí samci se tlučou se do prsou a používají různé vokalizace, jako je řev nebo houkání.

V zajetí gorily projevily významnou inteligenci a dokonce se naučily jednoduchý lidský znakový jazyk.

Horské gorily a jejich reprodukce

Gorilí samice porodí jedno mládě po téměř devítiměsíční březosti. Na rozdíl od svých rodičů jsou novorozenci malincí – váží jen čtyři kila – a dokážou se pouze přichytit na srst své matky. Tyto děti jezdí na zádech svých matek od věku čtyř měsíců do prvních dvou nebo tří let svého života.

Mladé gorily ve věku od tří do šesti let připomínají lidským pozorovatelům děti. Většinu dne tráví hrou, lezením po stromech, pronásledováním jeden druhého a houpáním se z větví.

Ztráta matky nemusí být pro gorilí mládě tragédií, jak je tomu u jiných druhů primátů. Nový výzkum popsaný v roce 2021 v článku Gorily v přírodě nečekaně často adoptují osiřelá mláďata ukazuje, jak dobře se horské gorily v tlupě starají o sirotky i opuštěná mláďata.

Horské gorily v noci

V noci spí skupiny horských goril společně v hnízdech na zemi nebo na stromech, která si vytvoří z listů.

Kojenci sdílejí hnízda své matky, jsou tam v bezpečí a v teple.

Evoluce a třídění horských goril

Horské gorily jsou potomky předchůdců opic a lidoopů nalezených v Africe a Arábii na začátku epochy oligocénu (před 34–24 miliony let). Fosilní záznamy poskytují důkazy o hominoidních primátech (lidoopech) nalezených ve východní Africe přibližně před 22–32 miliony let.

Fosilní záznamy z oblasti, kde žijí horské gorily, jsou ale docela chudé, a tak jejich evoluční historie není zcela jasná. Předpokládá se, že asi před 8,8 až 12 miliony let se skupina primátů, kteří se měli později vyvinout v gorily, oddělila od jejich společného předka s lidmi a šimpanzi. Tehdy se objevil rod Gorila.

Gorily horské pak byly izolovány od goril nížinných přibližně před 10 000 lety.

Rod goril byl poprvé zaveden jako Troglodytes v roce 1847, ale v roce 1852 byl přejmenován na Gorilla. Teprve v roce 1967 navrhl taxonom Colin Groves, aby byly všechny gorily považovány za jeden druh (Gorilla gorilla) se třemi poddruhy Gorilla gorilla gorilla (gorila západní nížinná), Gorilla gorilla graueri (gorily nížinné nalezené západně od národního parku Virunga) a Gorilla gorilla beringei (horské gorily, včetně Gorilla beringei, nalezené ve parcích Virunga a Bwindi).

V roce 2003, po přezkoumání, byl rod goril rozdělen Světovou unií ochrany přírody na dva druhy (gorila gorila a gorila beringei). Nyní existuje celkem shoda, že existují dva druhy, každý se dvěma poddruhy.

Externí odkazy

• Zajímavé informace o horských gorilách a národním parku Bwindi publikoval v roce 2017 časopis 100+1 Zahraniční zajímavost v článku Ugandský park Bwindi: Na návštěvě u horských goril.
• Na webu Novinky.cz byl v roce 2012 publikovaný článek Když turisté zachraňují gorily: Gorilí turistika je lákadlem Ugandy a Rwandy. Článek pojednává o tom, jak je příliv peněz od turistů za safari důležitý pro záchranu horské gorily i místní ekonomiku.
• Další článek o gorilách s názvem Za gorilami do Ugandy: S Markem Ždánským o první výpravě po covidu zveřejnil server Novinky.cz v roce 2021.
• Podobně zaměřený je článek Gorily v Ugandě žijí z turistů. Jejich ‚stopování‘ stojí 12 tisíc publikovaný v roce 2014 ne webu Lidovky.cz.
• Hezkou fotoreportáž s názvem Uganda RoadTrip #3: Jak si nás přišla osahat gorila z cesty do Ugandy, jejíž součástí byla i návštěva goril, publikovala v roce 2017 Lucie Konečná na blogu Loudavým krokem.
• Že se na safari za gorilami může vypravit i desetiletý Pepík si můžete přečíst v článku Výlet za gorilami do Ugandy zvládl s Markem Žďánským i desetiletý kluk publikovaném na webu iDNES.cz v roce 2019.

Horské gorily ve filmu

Určitě nejznámějším a asi i nejlepším filmem o horských gorilách je film Gorily v mlze z roku 1988 se Sigourney Weaver v hlavní roli. Je to příběh americké rehabilitační sestry Dian Fosseyové, kterou její zájem o vymírající druh horských goril přivede do afrického Konga, kde má pro National Geografic pokračovat v jejich sčítání. Kvůli občanské válce je sice nucena přesunout se společně s domorodým průvodcem Sembagarem do sousední Rwandy, přesto se však rozhodne úkol splnit. Přestože nemá s horskými gorilami žádné zkušenosti, je odhodlána vytrvat navzdory všem potížím. Pokračuje ve výzkumu, získává zkušenosti a osud goril, které pytláci zabíjejí kvůli suvenýrům a loví pro zoologické zahrady, se stává jejím celoživotním zájmem, který se během let postupně mění v posedlost. Během osmnácti let provedla řadu jedinečných pozorování v přirozeném prostředí zvířat, vybojovala řadu bitev s pytláky, prožila krátký milostný románek s fotografem Bobem Campbellem a také si svým nekompromisním postojem a později i podivínským chováním získala řadu nepřátel. 

Trek za horskými gorilami

Pokud byste se chtěli vydat na safari trek za horskými gorilami a blíže se seznámit s životem těchto unikátních tvorů, podívejte se na podrobnější informace na stránce Trek za gorilami.

Související články v blogu