Trek za gorilami

Trek za gorilami v národním parku Bwindi

Trek za gorilami a setkání s nimi v jejich přirozeném prostředí je nezapomenutelným dobrodružstvím a životním zážitkem. Na světě žije dnes už jen několik set jedinců gorily horské a asi polovina z nich žije v Ugandě. Většina z nich se nachází v národním parku Bwindi, menší část pak národním parku Mgahinga v pohoří Virunga.

Pouze ve třech zemích můžete navštívit horské gorily, v Ugandě, Rwandě a Demokratické republice Kongo. Návštěvu DR Kongo ale nelze doporučit kvůli místní nestabilitě a nedostatečné bezpečnosti. Výhodou návštěvy goril v Ugandě je jejich tamější nejpočetnější populace, tedy i nejvíce vydávaných povolenek k jejich návštěvě. Navíc ugandské povolenky jsou o dost levnější (700 USD) než rwandské (1 500 USD). Také ubytování je v Ugandě cenově dostupnější a máte možnost zvolit stylové přírodní ubytování v pralese nebo s výhledem na prales za rozumnou cenu. Další zajímavou výhodou Ugandy je možnost kombinovat návštěvu goril s návštěvou šimpanzů v národním parku Kibali a safari za dalšími zvířaty, včetně kompletní tzv. Velké pětky. Na oplátku je třeba počítat v Ugandě s o něco delším cestováním a méně kvalitními silnicemi.

Každou výpravu za gorilami je nutné rezervovat alespoň několik měsíců, nejlépe rok dopředu, protože o pozorování je velký zájem a množství turistů na den je kvůli ochraně goril omezené.

Trek za gorilami

Na trek za gorilami do národního parku Bwindi se často vyráží z městečka Kisoro, branou do národního parku Mgahinga v pohoří Virunga bývá Kinigi.

Noc strávíte v ubytování poblíž vstupu do parku, vyráží se v malých skupinkách brzy ráno druhého dne, aby bylo dostatek času na vystopování goril. Do parku s vámi jde zkušený specializovaný průvodce – zaměstnanec národního parku. Ten vám také před zahájením treku poskytne potřebné a důležité informace, jak se v přítomnosti goril chovat. Průvodci také kontrolují, aby se na cestu nevydal někdo se silným nachlazením, chřipkou nebo jiným podobným onemocněním. Částečně proto, že cesta může být fyzicky náročná, ale především proto, že některá virová respirační onemocnění mohou být na gorily přenositelná a je třeba je před nimi chránit. Případné nakažení by pro ně mohlo mít fatální důsledky.

Člověk se na úvodním školení mimo jiné dozví i to, že se ke gorilám nesmí přiblížit na méně než sedm metrů, dívat se samci do očí, fotit s bleskem, jíst, pít, křičet, kýchat a další věci, co jsou nebo nejsou vhodné při setkání s gorilami.

Brzy ráno, ještě před průvodci s turisty, vyráží do lesa stopaři. Jejich úkolem je najít habituovanou gorilí skupinu a informovat o její poloze průvodce.

Potom vyráží na trek za gorilami postupně jednotlivé skupiny turistů doprovázené průvodci, rangery se zbraněmi a také místními nosiči. Ti za několik dolarů nosí turistům batohy s těžkými fotoaparáty a vodou. To je služba, kterou hodně lidí během náročného pochodu ocení.

Drtivá většina trasy vede horským deštným pralesem. Stezky jsou tmavé a vzduch dusný. V období dešťů se navíc přidávají silné srážky, které rozbahní vyšlapané stezky. Tedy, terén může být náročný a proto je třeba mít dobrou obuv a oblečení a být v rozumné kondici.

Cesta za gorilami může trvat jednu hodinu až několik hodin. Záleží na tom, kam se gorilí skupina rozhodla ten den vydat. Gorily, které navštívíte, žijí v jejich přirozeném prostředí v divoké přírodě, ale jsou habituované (zvyklé na lidi) a proto není nutné se setkání s nimi obávat.

I tak je to ale velmi silný zážitek, když se z hustého porostu zvedne dva metry vysoký stříbrnohřbetý vůdčí samec a zrakem zkontroluje skupinu turistů nacházející se jen pár metrů od něj. Žádné mříže, sklo nebo zábrany. Jen skupina goril, která se chová i v přítomnosti lidí naprosto přirozeně. Srdce se vám v přítomnosti těchto majestátních tvorů rozbuší jako po intenzivním běhu 🙂 Takový zážitek vám z paměti hned tak nevymizí.

Trek za gorilami vyžaduje dodržování pravidel
Při setkání s gorilami je třeba dodržovat pravidla

Poté, co s gorilami strávíte určený čas (standardně 60 minut), vrátíte se nazpět ke vstupu do parku, kde si vás opět vyzvedneme.

Během cesty pralesem za gorilami můžete uvidět další africká zvířata, ptáky a zajímavou vegetaci.

Více o gorilách horských

Gorila horská (Gorilla beringei beringei) je poddruhem gorily východní. Jedná se o druhého největšího primáta na světě. Vyskytuje se pouze na malém území v horské oblasti na pomezí Konžské demokratické republiky, Ugandy a Rwandy.

Gorila horská má hustší srst než ostatní gorily s dlouhými černými chlupy na temeni hlavy a horních končetinách. Naopak na hřbetě jsou chlupy krátké. Samec může měřit více než 170 cm (při rozpětí předních končetin 200–270 cm). Samice jsou vždy menší. Váha dospělých samců se pohybuje od 150 do 200 kg, samice váží do 110 kg. V zajetí, kde nemají dostatek pohybu, mohou samci vážit až 300 kg. Samci jsou na hřbetě zbarveni stříbrošedě. Chodí po čtyřech, i když jsou schopny kráčet vzpřímeně (většinou však neujdou více než několik metrů). Při chůzi používají klouby prstů namísto dlaní. Horské gorily se dožívají někdy i více než 40 let.

Gorily mají s lidmi mnoho společného. Například DNA mají z 98 % identickou s člověkem. Jsou schopné komunikovat ve znakovém jazyce. Přestože se v mnoha ohledech podobají člověku, nejsou předchůdci člověka. Vyvíjejí se zároveň s ním ze společných předků.

Gorily horské žijí v rodinných skupinách, které mívají průměrně 10–20 členů. Každá taková tlupa se skládá z alespoň jednoho velkého samce, několika samic a mláďat. Největší samec funguje jako vůdce i ochránce tlupy. Ta se neustále přesouvá na území o rozloze do přibližně 50 km2. Území jednotlivých tlup se mohou okrajově překrývat. Během přesunů si obstarávají potravu a staví nová hnízda z trávy a větví, většinou na zemi, kde tráví i většinu času. Zvládnou však šplhat po stromech.

Gorily horské jsou aktivní ve dne. Vstávají za úsvitu a k odpočinku se ukládají večer.

Navzdory své velikosti a síle gorily horské nepatří mezi agresivní tvory. Jsou více zdrženlivé a k potyčkám s lidmi či jinými gorilami dochází jen velmi vzácně, cítí-li, že je jeho tlupa ohrožena. Výjimečně může dojít k souboji mezi dvěma dominantními samci z různých tlup. I v takovém případě se střet většinou omezí jen na hlasité projevy, stavění se na zadní končetiny, bušení pěstmi do hrudi či do země, vyhazování větví a trávy do vzduchu nebo výpady, které však nejsou dokončeny.

Gorily horské jsou býložravci, jejich dietu tvoří především nízké zelené rostliny, listy, výhonky. V menší míře se živí i ovocem. Jejich strava je bohatá na vodu, takže nepotřebují pít.

Gorily horské jsou býložravci
Gorily horské jsou býložravci

Horské gorily mají malou rozmnožovací schopnost, samice rodí mláďata jednou za čtyři roky, nebo ještě později. Gorilí samice dosahují reprodukčního věku ve svých deseti letech. Po téměř devítiměsíční březosti rodí jedno mládě, které není schopné samostatného života. Kojí ho asi jeden rok. Ačkoliv jsou gorily větší než lidé, jejich mláďata neváží víc než 2 kg. Prvních pět měsíců je gorilí mládě v neustálém kontaktu s matkou, na níž je plně závislé.

Gorilí mládě s matkou
Gorilí mládě s matkou

Po 12 měsících se již mládě odváží vzdálit. Samec i samice chrání mládě před nebezpečím, ale úmrtnost mláďat je i tak poměrně vysoká, do tří let věku umírá téměř 40 % z nich.

Setkání s gorilím mládětem
Všechna mláďata jsou zvědavá, i ta gorilí

Výše uvedené informace o gorilách horských jsou převzaty z české Wikipedie.

Národní park Bwindi Impenetrable Forest

Bwindi Impenetrable Forest National Park je typickým deštným pralesem s bujnou vegetací (impenetrable znamená neprostupný). Stromy zde dorůstají do výšky až 40 metrů.

Díky své bohaté vegetaci a velkému množství endemických (vyskytujících se pouze na jednom místě) druhů flóry a fauny bylo chráněné území o rozloze 331 km2 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Bwindi je jediné místo v Africe, kde společně žijí horské gorily a šimpanzi. Byli dokonce pozorováni při společném pojídání plodů fíkovníku bez projevů vzájemné agrese. Vedle těchto lidoopů žije v parku osm dalších druhů primátů, dále pralesní sloni, štětkouni, prasata pralesní, antilopy lesoni a chocholatky.

Na území parku se pohybuje asi 30 gorilích tlup a asi desítka osamělých samců. Už asi čtvrtina gorilích skupin je habituovaných (zvyklých na přítomnost člověka) a jsou využívány pro gorilí turistiku nebo jsou součástí různých výzkumných a ochranářských projektů.

Habituovaná gorilí tlupa
Habituovaná gorilí tlupa

Národní park Mgahinga

Národní park Mgahinga je součástí velkého vulkanického pohoří Virunga rozprostírajícího se přes Rwandu, Ugandu a DR Kongo.

Trek za gorilami není jedinou atrakcí, kterou národní park Mgahinga nabízí. Velmi oblíbený je také výstup na některou ze sopek v parku, které umožňují krásné výhledy po okolí.

Externí odkazy

Z výše uvedených zdrojů jsme převzali některé informace na těchto stránkách.

Další aktivity v Ugandě

Vlastní návštěva goril je typicky jednodenní záležitostí. Proto je vhodné ji kombinovat s dalšími aktivitami v Ugandě, jako je například trek za šimpanzi, návštěva záchranné stanice nosorožců Ziwa Rhino Sanctuary, výlet k Murchisonovým vodopádům, safari v národních parcích Ugandy, treky v pohoří Rwenzori, plavbu po kanálu Kazinga, nebo výstup na některý z vulkánů v národním parku Mgahinga. Za jednodenní nebo několikadenní prohlídku stojí i hlavní město Kampala.