Na těchto stránkách naleznete přehled povinných, doporučených a dalších možných očkování do Ugandy a také další zdravotní tipy a upozornění.
Povinné očkování do Ugandy
Žlutá zimnice
Pro cestu do Ugandy je třeba očkování proti žluté zimnici, bez něho nedostanete vízum.
Žlutá zimnice je onemocnění, jehož původcem je virus žluté zimnice. V Ugandě vyskytuje endemicky (v některých oblastech přetrvává i bez přísunu zvenčí). Dosud neexistuje žádná účinná léčba. Preventivní očkování (vakcinace) všech cestovatelů starších devíti měsíců je tak důležitou a jedinou ochranou před touto infekcí přenášenou komáry různých druhů.
Očkování by mělo být provedeno nejméně 10 dnů před odjezdem do cílové oblasti. Základní očkování proti žluté zimnici tvoří jedna dávka vakcíny. Je možné ji očkovat od devíti měsíců věku. Vakcinace pro žluté zimnici poskytuje dlouhodobou ochranu, za 10-14 dní nastupuje dlouhodobá protilátková ochrana.
Dlouhou dobu se uvádělo, že jedna dávka očkovací látky vydrží 10 let a po deseti letech je třeba provést přeočkování další dávkou vakcíny. Ovšem podle posledních mezinárodních zdravotnických předpisů je už i jedna dávka nejnovějších vakcín proti žluté zimnici účinná po celý zbytek života. Přeočkování druhou dávkou po 10 nebo více letech by již nemělo být vyžadováno.
Nezapomeňte si od lékaře, který provede aplikaci vakcíny, nechat zapsat záznam do mezinárodního očkovacího průkazu.
Požadavky každé země na povinné očkování se mohou měnit na základě uvážení místních orgánů. Doporučujeme proto cestovatelům před cestou do Ugandy ověření požadavků na povinné očkování pro udělení víza na příslušném konzulátu nebo velvyslanectví.
Doporučené očkování do Ugandy
Doporučená očkování pro zájezd do Ugandy jsou žloutenka (hepatitida) typu A a B a také břišní tyfus.
Žloutenka (hepatitida) A a B
Oba dva typy žloutenky A i B jsou virového původu a postihují především játra. Onemocnění hepatitidou A se šíří nejvíce orální cestou, znečistěnýma rukama, kontaminovanou vodou, kostkami ledu, zeleninou a dalšími potravinami. Označuje se jako infekční žloutenka nebo takzvaná „nemoc špinavých rukou“ a riziko nákazy je v rozvojových zemích poměrně vysoké. Žloutenka typu B se přenáší krví nebo jinými tělními tekutinami nakažené osoby (podobně jako HIV) a riziko přenosu je tak v případně zodpovědného chování menší. Onemocnění však bývá těžší a rekonvalescence delší než v případě žloutenky typu A.
Očkování proti žloutence typu A by pro cestovatele do rozvojových zemí, a tedy i Ugandy, mělo být pravidlem.
Žloutenka typu A je neživá vakcína, takže ji lze podat současně s vakcínou proto žluté zimnici.
Existují kombinované vakcíny chránící proti oběma typům žloutenky A+B. Pozor, takové kombinované očkování proti žloutence A+B je třeba opakovat pro zajištění dlouhodobé ochrany. Kontaktujte svého lékaře, ideálně dva měsíce před plánovaným odjezdem.
Vzhledem k dlouhé inkubační době žloutenky typu B je možné si zajít na očkování až po návratu z kratšího pobytu v Ugandě, pokud to nestihnete před odjezdem. Před tím, než by případně nemoc vypukla, vám i takové dodatečné očkování poskytne určitou ochranu.
Břišní tyfus
Očkování proti břišnímu tyfu je doporučované všem cestovatelům pro jejich ochranu. Význam má především v případě pobytu ve volné přírodě v oblastech s výskytem břišního tyfu.
Očkování se provádí podáním jedné injekční dávky nebo třemi perorálními dávkami minimálně dva týdny před cestou.
Očkuje se vakcína s působností po dobu tří let, je možné ji aplikovat už od dvou let větu dítěte.
Další očkování
Meningoková meningitida
Pokud navštívíte centrum cestovní medicíny, pak vám možná doporučí pro cestu Ugandy (především delší pobyty) i očkování proti meningokokové meningitidě.
Očkování se doporučuje cestovatelům plánujícím dlouhodobý nebo pracovní pobyt v „africkém meningitidovém pásmu“ severní Savany. Tyto oblasti se táhnou od Rudého moře až k Atlantiku včetně regionu Západního Nilu v severní Ugandě.
Očkování se provádí jednou dávkou vakcíny nejpozději 14 dní před plánovanou cestou.
Vzteklina
Očkování proti vzteklině je doporučeno především při pobytu v odlehlejších oblastech nebo na venkově, při plánovaných výletech na kole nebo do jeskyní a při dlouhodobějších pobytech, při kterých je větší riziko nežádoucího kontaktu s nakaženými zvířaty.
Základní očkování se provádí třemi dávkami aplikovanými během jednoho měsíce. Doporučuje se aplikovat minimálně 14 dní před cestou. První přeočkování je zhruba po roce, další jen v případě potřeby každých 5 let.
V případě pokousání nakaženým zvířetem je doporučuje dodatečné posilující přeočkování.
Cholera
V roce 1991 vydala Světová zdravotnická organizace rezoluci, že certifikát o očkování proti choleře nemá být dále požadováno v žádné zemi. I když se cholera stále vyskytuje v některých oblastech Ugandy, její riziko pro cestovatele bývá zpravidla velmi nízké a očkování se doporučuje jen osobám ve zdravotních jednotkách a záchranářům pracujícím v endemických oblastech.
Očkování proti choleře má pro vás význam především v těch případech, kdy cestuje za dovolenou do Ugandy na vlastní pěst a nemáte zajištěno od cestovní agentury kvalitní stravování a nápoje a spoléháte na místní levnější zdroje.
Nemoc se přenáší infikovanou vodou, jídlem, stolicí nebo zvratky nemocného. Nejlepší ochranou je vyhnout se kontaminované vodě a potravinám. Doporučuje se pít pouze balenou vodu, horké nápoje, tepelně upravené potraviny a vlastnoručně loupané ovoce a zeleninu.
Očkování proti choleře se provádí dvěma dávkami v rozestupu 1 – 6 týdnů zhruba 14 dní před cestou. Poskytuje ochranu na 6 měsíců až 2 roky.
Další doporučení
Pravidelná očkování
Zkontrolujte si platnost pravidelných poviných očkování v ČR (tetanus, záškrt, spalničky, příušnice atd.). V případě potřeby Vám poradí lékař nějakého centra očkování a cestovní medicíny, která očkování je potřeba obnovit.
Kapénkové infekce
Cestujete-li hodně letadlem, lodí, autobusem nebo jinými prostředky hromadné přepravy, zvažte očkování proti meningokokovým a pneumokokovým nákazám a proti chřipce. Tyto nemoci se přenáší vzduchem a vyskytují se celosvětově, některé celoročně a jiné sezónně.
Žaludeční problémy
Dalším zdravotním rizikem v Ugandě jsou žaludeční problémy a průjem. Vodu pijte buď balenou nebo převařenou. Ovoce a zeleninu vždy důkladně omyjte. Vybírejte si kvalitní restaurace a ujistěte se, že je jídlo čerstvé a maso a ryby důkladně uvařené. Pozor také na mléko prodávané na ulici, je nepasterizované, před konzumací ho tedy musíte převařit.
Malárie
Proti malárii neexistuje očkování. Můžete se chránit pomocí antimalarik, které se užívají preventivně. Ty ale mohou mít různé vedlejší účinky a názory na jejich užívání se velmi liší.
Malárie se v Ugandě vyskytuje endemicky (v některých oblastech přetrvává bez přísunu zvenčí). Rozhodnutí ohledně druhu a způsobu antimalarické ochrany patří plně do kompetence odborníků na cestovní medicínu – závisí např. na přesné oblasti pobytu, nadmořské výšce, ročním období, délce pobytu, aktuální klimatické situaci, plánovaných aktivitách a výletech a základním zdravotním stavu cestovatele.
Bez ohledu na antimalarika se v každém případě doporučuje užívat fyzickou bariéru proti komárům, velký přínos má dlouhé oblečení ve dne a moskytiéra v noci. Dále je vhodné používat repelenty, například velmi účinný Predator MAXX Plus (cena kolem 200 Kč), který nejen odpuzuje, ale také hubí hmyz a používá se na kůži i na oblečení, nebo také Predator Outdoor (cena kolem 200 Kč), který poskytuje velmi silnou a dlouhodobou ochranu při aplikaci na oblečení, boty, batohy, stany, chatky, moskytiéry, interiér auta apod.
Někdo je zastáncem preventivního braní antimalarik, někdo spoléhá na mechanickou ochranu a kvalitní repelenty. Zde se musíte rozhodnout sami, vždy po konzultaci se svým lékařem. Preventivní antimalarika lze vynechat a kromě repelentů si vzít s sebou i pohotovostní antimalarika.
Objeví-li se po 7 dnech v malarické oblasti příznaky podobné chřipce – horečka, bolest hlavy a kloubů, slabost, obecná malátnost – je třeba vyhledat lékařskou pomoc. Nechte se na nejbližší klinice otestovat na malárii, případná léčba vám uleví během 2-3 dní. Malárie je vážným rizikem pro těhotné ženy, ty by měly zvážit, zda do Ugandy vůbec cestovat.
Bilharzióza
Doporučujeme vyhýbat se kontaktu (plavání, brodění, apod.) se stojatou povrchovou vodou, kde hrozí přenos parazitární nákazy schistosomóza (bilharzióza) způsobující akutní a chronické záněty orgánů. V jezeře Bunyoni se původce této nemoci nevyskytuje.
Je lepší se v této vodě nekoupat a nebrodit, pokud už se tak stane, nákaze do jisté míry zabráníte důkladným utřením ručníkem a můžete si pro jistotu nechat předepsat lék na odčervení.
HIV/AIDS
Velkým problémem nejen Ugandy, ale i mnoha dalších afrických zemí, je onemocnění HIV/AIDS. Nakaženo je několik procent obyvatel mezi 15-49 lety. Není se třeba bát kontaktu s místními jako jsou podání ruky nebo sdílení lahve s vodou, nákaza se přenáší pouze kontaktem s čerstvou krví. V případě pohlavního styku vždy použijte vlastní kondom.
Zdravotnická zařízení
Zdravotnictví je v Ugandě na mnohem nižší úrovni než v Evropě, to se týká především státních zařízení, kde mohou být místní zaměstnanci pracující za minimální mzdy k pacientům docela lhostejní. V případě potřeby zvolte nějakou soukromou kliniku.
Léky si raději přivezte vlastní, ne všude jsou dostupné.
Doprava a úrazy
Uganda je stejně jako většina afrických zemí plná rizik v Evropě neznámých, jako je malárie, bilharzie nebo nebezpečná divoká zvířata. Ovšem pro připraveného a obezřetného cestovatele je největším rizikem úraz způsobený dopravní nehodou. Pokud řídíte sami, věnujte řízení dostatečnou pozornost a předvídejte nepředvítalené. Pokud máte místního řidiče, nebojte se mu sdělit svůj názor, pokud se vám bude zdát jeho styl jízdy nebezpečný.
V naší cestovní kanceláři věnujeme bezpečnosti našich zákazníků velkou pozornost a instruujeme v tomto smyslu i naše řidiče a průvodce.